Hrad na místě dnešního zámku nechal vystavět Přemysl Otakar II. jako sídlo správy zdejších královských držav. Tomuto účelu sloužila Houska až do vybudování nedalekého Bezdězu. Z této nejstarší vývojové fáze hradu se zachovala především hradní kaple s fragmenty cenné malířské výzdoby. V písemných pramenech je hrad poprvé zmiňován v roce 1316, už jako vlastnictví Hynka z Dubé. V roce 1432 koupil statek i hrad Jan ze Smiřic. Tento nižší šlechtic podporoval za husitských válek kališnickou stranu. Jako jeden z jejích hejtmanů dosáhl značného majetku, který si zajistil včasným obratem a podporou císaře Zikmunda. Jeho intrikánství ho však nakonec stálo život. Za Jiřího z Poděbrad byl usvědčen ze spiknutí a popraven. Renesančně nechali koncem 16. stol. hrad přestavět Hrzánové, kteří panství koupili v roce 1502. Vestavěli nové patro, zazdili okna a prolomili nová. Budovy získaly nové štíty a sgrafitovou výzdobu, některé interiéry výzdobu malířskou. Přestavěna byla i kaple, jejíž malby byly už dříve překryty novými. Nakrátko získali hrad znovu Berkové z Dubé, Václav starší však musel po Bílé hoře emigrovat a Housku získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti prošlo panství obdobím komplikovaných majetkových změn.
Krátce po třicetileté válce se hrad ocitl na císařském seznamu pevností určených k demolici, jeho tehdejší majitelé však dosáhli zmírnění rozhodnutí. Zbořením předhradí, věže opevnění a zasypáním příkopu získala Houska definitivně charakter neopevněného zámku. Poslední úpravy provedli r. 1823 Kounicové, kteří nechali snést renesanční štíty a nádvoří opatřit kamennými pavlačemi, čímž zámek získal dnešní vzhled. Gotické fresky byly objeveny a restaurovány v letech 1929-1930.
Dnes je tento nejzachovalejší hrad z doby Přemysla Otakara II. ve špatném stavu a vyžaduje celkovou rekonstrukci, která se však neobejde bez pomoci státu.
