První zprávy o Lokti pocházejí z r. 1239. V té době se hrad stává správním střediskem pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, zalidňovaného novými kolonisty. K vojenskému zajištění celého kraje ustanovil Přemysl Otakar II. tzv. manské zřízení, jemuž stál v čele královský purkrabí. Význam hradu potvrdil Jan Lucemburský a Karel IV., který jej zařadil mezi tzv. nezcizitelné královské hrady. Za Václava IV. byl hrad přestavěn do podoby, kterou si zachoval dodnes. Ve válkách husitských zachoval Loket věrnost katolictví a císaři Zikmundovi, který jej zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi. Šlikové se snažili získat hrad i město do dědického vlastnictví, což se jim po požáru v r. 1473 přes silný odpor měšťanů podařilo. V 16. stol. byl hrad upravován. V době stavovského odboje proti Ferdinandovi Habsburskému v roce 1547 se město postavilo na královu stranu. Získalo řadu výhod a r. 1598 správu kraje. Části hradu byly v 19. stol. bořeny, byl tu uložen archív, r. 1889 zřízena věznice a r. 1898 instalovány sbírky městského muzea, pro něž byl adaptován markrabský dům. Po r. 1945 byla expozice rozšířena i do upravených prostor horního hradu.
Bla bla bla