Hrad na Doubravské hoře vybudoval po roce 1478 vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Ilburk. Podle dochovaných listin i podle názvu stavby Nový hrad byl vrch opevněn již dříve. Podstatná část hradu byla sice zničena, pozůstatky však umožňují utvořit si obraz celé stavby. Ve svahu je zachovaná část první i druhé brány a hradeb. Z přibližně osmiúhelníkové dispozice vyčnívalo sedm válcových bateriových věží. Od vlastního hradu bylo předhradí odděleno dosud znatelným příkopem. Nejstarším stavením byl obytný palác, z něhož se dochovaly výklenky dvou oken a arkýř. Sklýpkové klenby a systym opevnění napovvídají, že hrad byl vystavěn pod vlivem saské architektury.
V 17. století byl hrad opatřen barokním bastionovým opevněním. Roku 1626 vyhořel a roku 1639 byl značně poškozen dělostřelbou za švédského obležení. Osudným se mu však stal až císařský výnos o boření hradu, který by mohly v budoucnu sloužit jako opora nepříteli. Na základě tohoto nařízení byl roku 1655 rozbořen. Ušetřeny zůstaly jen sklepení a kasematy.
Doubravská hora byla pustá, až do roku 1791, kdy byly kasematy upraveny na obydlí. Koncem 19. století provedl Edmund Clary – Aldringen na zřícenině romantické úpravy zcela prozaického účelu: Zřídil zde výletní hostinec, nechal přizdít do původní věže a upravil ji jako rozhlednu.
Bla bla bla